SERPENTYNE - Tales From The Dark

Když požádáte britskou kapelu Serpentyne o to, aby definovala svůj styl a hlavní inspirační zdroje, dozvíte se, že se jí týká symfonický metal, power metal, folk metal s klasickými vlivy, silnými sbory a cinematičností, přičemž hlavní vliv fouká od Nightwish, Within Temptation, Eluveitie a Tarji Turunen. Stylově je to značně široký záběr, takže v globále lze s autocharakteristikou celkem snadno souhlasit, byť minimálně o filmových choutkách bych se nebál spustit bouřlivou polemiku (v tomto směru přesvědčivě zapůsobí jen trochu klišovitý obal desky)...více

[recenze]

[12.04.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

TOWER - Let There Be Dark

Zdá se, že retro frčí a američtí heavíci Tower toho můžou být ideálním příkladem. Míchání neotesaného metalu amerického střihu z osmdesátých let, špetky příchutě z britské nové vlny a téměř punkový přístup kapela praktikovala už na předchozích dvou nahrávkách, takže novinka „Let There Be Dark“ určitě nebude působit jako nějaké zjevení na hudební scéně. Pokud by k této kategorie mohlo něco Tower přiblížit, byl by to divoký, rašplí důkladně přetažený hlas zpěvačky Sarabeth Linden a nezkrotná energie. ..více

[recenze]

[11.04.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

SMITH / KOTZEN - Black Light / White Noise

Poprvé to zafungovalo a sklidilo úspěch, tak proč to nezkusit podruhé. Kooperace kytaristy Iron Maiden Adriana Smithe a někdejšího člena Poison a Mr. Big Richieho Kotzena vzbudila před čtyřmi lety rozruch, který nebyl dán jen tím, že debutová deska ukázala, že i kytarista iron Maiden může mít v srdci velké místo pro blues, ale představila rovněž velmi kvalitní materiál. Zněl spíše jako sólová práce Richieho Kotzena, jenž zapojil i svůj nezaměnitelný hlas..více

[recenze]

[11.04.2025]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

LABYRINTH - 6 Days to Nowhere

Jedno se hudebníkům z party Labyrinth musí nechat. I když na první experimentální album "Freeman" nadávali kritici i fanoušci, kteří nechtěli slyšet nic jiného nežli pokračování majstrštyku "Return to Heaven Denied", Italové se emancipovaně rozhodli dál drhnout svoji novou progresivní písničku. V roce 2007 zveřejnili nahrávku "6 Days to Nowhere", která systematicky ignoruje melodický power a z Labyrintu dělá kapelu pro velmi odlišnou sortu posluchačů. ..více

[recenze]

[10.04.2025]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]

HANOI ROCKS - Self Destruction Blues

„Kolem nás se pořád motal takový otravný chlápek, Anglán, který tvrdil, že umí bubnovat a chtěl, abychom ho vzali do kapely. Museli jsme ale uznat, že by se k nám hodil líp než Gyp. Vypadal jako rock n`rollový bůh,“ uvedl po letech basista Sami Yaffa. „Byl tak drzý, že za námi začal lézt po koncertech a říkat, ať našeho bubeníka vyhodíme a vezmeme jeho. Dokonce si dělal srandu, že Gypovi zpřeláme nohy,“ dodal zpěvák Michael Monroe. Věc se vyřešila, když kvůli potyčce na pódiu, při které Gyp Casino vypálil pěstí Andymu McCoyovi,..více

[recenze]

[10.04.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

MINSTRELIX - Minstrelics

Vždy jsem předpokládal, že když máte nějakou oblíbenou kapelu, nejméně komfortní situace nastane, pokud dané těleso dlouhé roky nic nevydá. Nebyla to ovšem pravda. Daleko horší je, kdy nové album dávno existuje, ale vy se k němu prostě nemůžete dostat. To je případ japonských Minstrelix, které dlouhodobě považuji za přední představitele neoklasického power speedu. Jenže aktuální dílo s titulem "Minstrelics" vyšlo v půli loňského roku, přičemž dostupnou se stala pouze CD verze. ..více

[recenze]

[09.04.2025]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

THE DARKNESS - Dreams On Toast

Život u The Darkness plyne poklidně a nikam se nepospíchá, jak se sluší a patří na statné padesátníky. Chvíle slávy si kapela okusila a ví, že je naprosto nemyslitelné, aby se jí jen ve Velké Británii podařilo prodat libovolné nové desky jeden a půl milionu kusů, jako tomu bylo u debutu „Permission To Land“. Ten odstartoval raketovou kariéru, která záhy vzala stejně raketový pád. To dnes ničemu nevadí, protože fanoušek prvních dvou alb musí, možná trochu kacířsky uznat, že v druhé etapě existence, ..více

[recenze]

[09.04.2025]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

LÖANSHARK - No Sins to Confess

Je skvělé vidět, že zájem o klasický heavy metal projevuje i mladá generace hudebníků a stále vznikají kapely, které drtí postupy typické pro polovinu osmdesátých let minulého století. Jednou z těchto kapel je španělské trio Löanshark, které se dalo dohromady před osmi lety v Barceloně. Za jeho vznikem stojí italský kytarista a zpěvák Lögan Heads, jenž se po přestěhování do Španělska spojil se stejně naladěnými kumpány, basákem Alessem Oppossedem a bubeníkem Angelem Smolskim, ..více

[recenze]

[08.04.2025]

[Moloch]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

PHIL X AND THE DRILLS - POW! Right In The Kisser

Když kytarista Phil X považoval kapelu The Drills za své hlavní působiště, což je deset až patnáct let stará historie, znali jej hlavně fajnšmekři. Kanaďan hrával jako studiový muzikant na deskách Alice Coopera, Tommyho Lee, Roba Zombieho nebo Chrise Cornella, ale všeobecného věhlasu zažíval pramálo. Dnes, kdy s kapelou vydává paté album „POW! Right In The Kisser“, je situace diametrálně odlišná. Phil se stal kmenovým hráčem a kytaristou slavných Bon Jovi, což je postavení, které má zcela jinou váhu než pohostinské angažmá na rozličných..více

[recenze]

[08.04.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

VISUALIS - Rites of the Eclipse

Byť kapela Visualis uvádí jako své domovské místo Austrálii a v pátrání po totožnosti muzikantů se doberete toho, že kompletní sestava se zřejmě může prokazovat australským pasem, při lákání k poslechu debutové desky „Rites of the Eclipse“ promo materiály zdůrazňují fakt, že celá pětice pochází z různých zemí, což by v konečném výsledku mělo být z hudby patrné. Troufl bych si odhadnout, že na složitější uchopitelnost debutu Visualis víc než domovské krajiny členů má vliv fakt,..více

[recenze]

[07.04.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

Alice COOPER - Zipper Catches Skin

Ačkoliv se Alice Cooper nacházel na začátku osmdesátých let v nejhorší fázi kariéry, výjezd do Evropy s programem k albu „Special Forces“ byl nejsvětlejším bodem tehdejší etapy. Šlo jen o dvě desítky koncertů ve Francii a Velké Británii, ovšem zpěvák se trefil do vkusu publika, zejména na britských ostrovech byl považován za jednoho z praotců heavy metalu, jenž zažíval neobvyklou obrodu. Cooper tomu přizpůsobil koncertní playlist, z něhož kromě „Clones“ a Seven And Seven Is“ vyházel všechny novovlnné skladby ..více

[recenze]

[07.04.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]

MASTER OF REALITY - The Archer

Master Of Reality žijí, ačkoliv do vypadalo, že jsou dávno na pravdě boží. Kapela, která si do vínku vetkla ikonický název třetího alba Black Sabbath, se hlásí po dlouhých šestnácti letech s materiálem, o němž se nepředpokládalo, že vznikne, protože vůdčí postava kapely, zpěvák a kytarista Chris Goss se věnoval spíše producentské činnosti, přičemž jeho služeb využívají i Foo Fighters či Queens Of The Stone Age. Po letech dostal chuť na vlastní tvorbu,..více

[recenze]

[06.04.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

THE LORD WEIRD SLOUGH FEG - Traveller Supplement 1: The Ephemeral Glades

Co víc si kapela může přát, než aby byla rozpoznatelná od prvních tónů? Mike Scalzi s The Lord Weird Slough Feg (svého času uváděných pouze jako Slough Feg) o sobě nedal vědět šest let (pomiňme loňskou kompilaci „Radical Man“, vzpomínající na raná léta kapely), ale jen co se vám ušima proženou první tóny typicky štěkavé, melodické, a přitom lehce nervní kytary v úvodní „Knife World“, neomylně víte, nejen o koho jde, ale hlavně, že v Mikeově světě se v době mlčení nic zásadního nezměnilo. A což teprve, když se frontman přidá se svým přiškrceným vokálem… ..více

[recenze]

[05.04.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

GINEVRA - Beyond Tomorrow

Otázka, jestli se hard rocková Ginevra vyhne syndromu projektů, do jejichž vztahů přikápli lepidlo Frontiers Records je zodpovězena. K tomu, aby se švédská čtveřice udržela pohromadě s chutí pokračovat po solidně přijatém debutu „We Belong to the Stars“ určitě přispěl fakt, že hlavním hybatelem děje byl od začátku frontman Kristian Fyhr, takže nitky, za které zatáhl Serafino Perugino ovlivnily personální stránku věci, nikoliv primárně tvorbu. Pokračování se tedy jevilo daleko přirozenější, ..více

[recenze]

[04.04.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

POP EVIL - What Remains

Nikdy to nebylo tak, že by Pop Evil byli dobrou kapelou, jak se snažila kolem poloviny minulé desetiletky podsouvat americká média. V roce 2011 se jim povedlo vydat výborný hit „Boss`s Daughter“, pro který se jim do role hosta podařilo získat legendárního kytaristu Mötley Crüe Micka Marse, a tohle byl ze zpětného pohledu vrchol jejich kariéry. Ne náhodou je album „War Of Angels“ nejlepším albem, po němž to začalo jít s jejich kariérou z kopce. Stále větší koketérie s moderními, syntetickými zvuky zapříčinily mnohem větší sterilitu,..více

[recenze]

[04.04.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 3/10]

LABYRINTH - Freeman

V případě páté studiovky Labyrinu stačí pouhý pohled na obal, aby tradiční fanoušek kapely mírně znejistěl. Odlišné logo a výjev jakoby vyňatý z tehdy začínající hororové série Saw, takový motiv příliš nesouzní s žánrem melodického power speedu, kterým se Italové původně proslavili. Vše začne dávat smysl při poslechu alba, které vyšlo na začátku dubna roku 2005, avšak o apríl se v žádném případě jednat nemělo. Italové se jenom rozhodli, že hodí bobek na své posluchače,..více

[recenze]

[03.04.2025]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 5/10]

HANOI ROCKS - Oriental Beat

Z Hanoi Rocks byl ve skandinávských, ale i britských kruzích takřka hit koncertní sezóny roku 1981. Kapela projevila neuvěřitelnou houževnatost, nejprve křižovala rodné Finsko, kde si vytvořila silnou fanouškovskou základnu, pak se znovu vydala do Švédska a Velké Británie, kde ji fanoušci rovněž přijali za svou. Stále se pohybujeme v klubových poměrech, kam na její vystoupení chodilo nanejvýše pár stovek lidí, ale šuškanda se začínala šířit a vydavatelská společnost Johanna Kustannus, ..více

[recenze]

[03.04.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]